Při hledání protivníka nebo při působení v jeho blízkosti musí průzkumník rozpoznávat přítomnost německých vojáků podle různých příznaků. I když Němce nemůže přímo vidět, měl by se domyslet, že se nacházejí někde poblíž. Tato schopnost se získává dlouhodobou bojovou praxí. Pokud má průzkumník potíže zjistit přítomnost nepřítele, často mu pomůže pes. Ten na dálku vycítí přítomnost nepřátelských vojáků a upozorní na to svého pána.
V některých našich jednotkách se stalo běžnou praxí zařazovat psy do průzkumných oddílů. Během vyhledávání nepřítele spolu s průzkumníky snadno zjistí jeho přítomnost a tiše, bez štěkání, to oznámí svému psovodovi. Psi jsou obzvlášť užiteční při nočních operacích a v silně členitém nebo zarostlém terénu (les, křoviny, vysoká tráva, pole).
V závislosti na složení průzkumného oddílu a povaze jeho úkolu může být do skupiny zařazeno od jednoho do tří nebo čtyř psů. Každý pes slouží pouze se svým psovodem. Aby si psi navzájem nepřekáželi, každý psovod dostane svůj vlastní směr.
Průzkumný pes musí mít neobyčejně jemný sluch a čich, musí rozumět přáním svého psovoda pouhým pohledem a musí se bezchybně řídit jeho pokyny. Dobře vycvičený pes zručně prohledává a obíhá okolní terén do vzdálenosti 100 až 150 metrů od psovoda. Vyhledává podle čerstvých stop po předmětech zanechaných nepřítelem (zbraně, sumky, oděv atp.) na dlouhém vodítku nebo volně, podle situace. Tento věrný pomocník vojáka dokáže odhalit přítomnost lidí na jakémkoli terénu, za každého počasí a kdykoliv během dne či noci. Poté, bez štěkání, tichými skoky vpřed směrem k nalezeným lidem upozorní psovoda na svůj „objev“. Takový pes umí dovedně pronásledovat nepřítele a zadržet ho při pokusu o útěk.
Psi mohou sloužit v průzkumu za všech podmínek boje. Průzkumníci, využívající psy, tiše a nenápadně pročesávají zalesněné nebo křovinaté oblasti jak v neutrální zóně, tak i v nepřátelském prostoru. Mohou pomocí psů včas varovat naše vojáky o přítomnosti blízkých německých hlídek, léček či bezpečnostních stanovišť nebo zadržovat osamocené nepřátelské vojáky a přivádět „jazyky“ do našich pozic.
Tím samozřejmě nejsou vyčerpány veškeré rozmanité úkoly, které mohou být úspěšně splněny s pomocí těchto chytrých zvířat.
Bojová praxe ukazuje, že psy je vhodné mít v průzkumných oddílech divizí a střeleckých pluků. V divizním uskupení jsme měli běžně od 7 do 10 zkušených psovodů, každý s jedním psem; v pluku jich bylo zhruba polovina. Někdy se dočasně přidělovali psovodi s psy z divize do určitého pluku, kde chyběli. Do průzkumné skupiny o síle menší než četa byl obvykle zařazen jeden psovod s psem, zatímco v průzkumné četě byli jeden nebo dva psovodi podle nadcházejícího bojového úkolu.
Ve střelecké divizi N bylo po určitou dobu deset psovodů s psy. Poskytli významnou pomoc divizním průzkumníkům. Psi, díky své dobré vycvičenosti, značně usnadňovali práci průzkumných vojáků. Například během dvou letních měsíců loňského roku tato skupina psovodů uskutečnila 178 průniků do nepřátelského týlu s velkým úspěchem, zvláště pokud šlo o získání „jazyka“.
Jako příklad toho, jak psovodi se psy pracují v průzkumu, uvedeme několik příběhů. Rudoarmějec Morozov se svým psem „Dózor“ během akce ve skupině průzkumníků včas odhalil nepřátelskou léčku. Průzkumníci, využívající informací Morozova, obešli tuto léčku a poté s pomocí psa našli volnou cestu do nepřátelského týlu. Úkol byl splněn a průzkumníci se bezpečně vrátili. Další případ: seržant Vekovšinjan se psem „Neptun“ bezpečně provedl svou průzkumnou skupinu přední linií nepřátelské obrany. V hloubi obrany pes včas odhalil nepřátelskou hlídku. Průzkumníci obešli tuto hlídku a splnili svůj úkol.
Podobné příklady bojové práce průzkumných psů svědčí o tom, že jejich práce poskytuje vojákům značnou pomoc. Bohužel ne všichni psovodi znají základní pravidla péče, výcviku a ochrany psů využívaných pro průzkumné účely. Vyskytly se případy, kdy psi nebyli dlouhodobě cvičeni, byli odváděni od přímé práce a komunikovali s různými lidmi kromě svých psovodů. V důsledku toho ztráceli své bojové vlastnosti. Takové případy by neměly nastávat, pokud chceme zajistit vysokou kvalitu práce psů v průzkumu.
Když není během dvou až tří dnů žádná bojová akce, je třeba psy cvičit alespoň každý druhý den, minimálně 2–3 hodiny. Při delším období bez speciálního úkolu by měli být cvičeni každý den.
Při cvičeních je třeba klást hlavní důraz na procvičování metod prohledávání terénu, schopnost sledovat horké stopy a zadržet nepřítele, přičemž u psů se musí obzvláště rozvíjet pevné zakousnutí.
Na závěr je nutno poznamenat, že i přes vysokou bojovou účinnost využití psů pro průzkumné účely není tento způsob jejich nasazení zatím dostatečně rozšířen v našich jednotkách a vyžaduje další pečlivé zkoumání, zejména ze strany štábů střeleckých divizí a pluků.
Autor: Kapitán N. Sanin (1943)
