Zima se v mnohém liší od léta. Každý to chápe a vidí. Abychom byli úspěšnější v našich činech, musíme se přizpůsobit podmínkám zimy. Sníh je bílý, a i ty budeš bílý, pokud si oblékneš bílý plášť. Takže se okamžitě staneš neviditelným pro nepřátelské oči. Maskování je pro průzkumníka odedávna základním principem.
Tam, kde bylo v létě nebezpečné chodit, je v zimě všechno pevně sevřeno mrazem: řeky, potoky, bažiny. To, průzkumníku, měj na paměti: využij každou dříve neprůchodnou cestu bez ztráty jediné minuty; za krytem půlnoční tmy pronikni na lyžích do nepřátelského týlu; útoč na fašistické štáby; niči zásobovací kolony; blokuj bunkry; na vzdálených i blízkých nepřátelských cestách organizuj přepady a maskuj se ve sněhu; mistrovsky zasahuj nepřítele z boku.
Čím lépe ovládáš lyže, tím víc dokážeš jako průzkumník. Jen vynikající lyžař je plnohodnotný průzkumník.
Při průzkumu v lese buď opatrný. Prozkoumej všechno na cestě: rokle, strže, háje, křoviny. Pokud je tam past, rozeznáš ji, a pokud tam je mina, nevkročíš na ni. Najdeš-li minu, hned ji vykop a uvolni cestu. Bedlivě sleduj všechno kolem sebe! Odvaha je tvůj přítel, ale bdělost také!
Pamatuj, že když se plížíš do týla nepřítele, zanecháváš stopy ve sněhu! Neztrácej ani minutu: zamotej stopy rychle a chytře! Pokud cítíš, že tě nepřítel pronásleduje, zjistil, kam jsi šel – minu lyžařskou stopu a zamaskuj „překvapení“. Vyhodíš fašisty do povětří a unikneš pronásledování.
Ať už je ti cesta známá nebo krátká, nikdy se nevracej po té samé stopě! Dej si pozor na nepřátelské přepady! Vyber si jinou cestu zpět!
Své rady zakončím doslovem: přizpůsobuj se zimním podmínkám.
V bojových podmínkách je noc spolehlivým spojencem
Ach, jak miluji, když se mohu v neprostupné noci – lesem, křovinami, bažinami, údolím – plazit jako stín a neslyšně se přiblížit k nepříteli. Skrývaje se za hrboly, za husté smrky, jemně, bez jediného zvuku, našlapuji na mech a tiše se přikrádám, abych zákeřným úderem přistihl fašistickou havěť nepřipravenou. S odvahou, obratností a lstí není těžké v noci napadnout nepřítele.
Neodmítej mé rady, když se chystáš na cestu v půlnoční hodině:
– V noci se slaď s okolními předměty, aby tě nepřátelské oči neviděly! – Pamatuj, že v jasných měsíčních nocích se musíme pohybovat pokud možno ve stínu! – Tam, kde jsou cesty, choď po okrajích! – Nezvon svým vybavením! – Pohybuj se ve skupině, ale nepochoduj a neškobrtávej! – Pozorně poslouchej a bedlivě se dívej! – Chceš-li něco říct, mluv jen šeptem! – Abys neprozradil svou přítomnost, nekouř! – Pokud se ve tmě střetneš s nepřítelem, nestřílej a nekřič, ale sraž ho k zemi a zabij ho bajonetem!
Na první pohled se zdá, že ve tmě noci se nelze vyznat… To je hloupost! Stačí se odvážit a nebát se ničeho kolem! Buď ostražitý a citlivý dvakrát více. Tma není překážkou pro odvážná srdce! Noc je spolehlivým spojencem válečníka! Pamatuj na to, průzkumníku!
Bez železné disciplíny nelze zvítězit
Jednou, když jsme se seznamovali s terénem a průzkumem okolí, jsme se chystali vyrazit na zteč pro „fašistický jazyk“. Velitel, soudruh Ronin, se sám vydal na výpravu a pečlivě nám vysvětlil, jak se chovat jako bojovníci. Před odchodem všechny osobně prohlédl a zkontroloval. Všechno probíhalo dobře a vše slibovalo úspěch! Ticho, pomalu jsme se plazili krok za krokem. Zbývalo jen proplazit se dvacet, dvacet pět metrů. Za vysokou trávou se ozýval nepřátelský hovor. A v dálce byl dokonce vidět strážný na kopci. Stačilo jen rozhodně použít náš ruský bajonet a vše by dopadlo dobře – a „jazyk“ by byl v našich rukách…
Najednou Pankov, zapomněl na rozkaz, vykřikl hlasitě: „Hej, chlapi! Není vás vůbec vidět!“
No, a bylo to, bratři! Opravdová mela! Všechno kolem začalo rachotit: automaty, kulomet… Němci se ihned rozeřvali. Signální rakety jasně osvětlily prostor. Kulky svištěly, prorážely vše ohněm… Prostě všechno bylo připraveno a dařilo se nám dobře, ale kvůli Pankovově zbabělosti jsme museli ustoupit. Kvůli tomuhle chlapovi jsme měli úplný propad. Porušil disciplínu a zmařil naši misi.
Není třeba dlouhých slov! Každý chápe: bez železné disciplíny nelze vítězit! Štěstí vlasti a národa je náš život a čest, a když dostaneme rozkaz, musíme odpovědět: „Ano, rozkaz!“
Maskování je cesta k vítězství
Jako granát, jako puška, jako pažba a ostrý bodák, stejně tak maskování chrání ve správnou chvíli, skryje tě před nepřítelem a dává úspěch v boji. Maskování ti pomáhá jako zbraň!
Jen v tomto jemném umění nespěchej a nebuď horkokrevný! Nauč se přizpůsobovat okolním předmětům. Využívej vše: kámen, keřík, mech, stromy i sníh. Toto složité umění je o umění ukrýt se před nepřítelem!
Ale ještě krátce dodám pár slov: při maskování před nepřáteli nehrajeme na schovávanou, jako by to byly medvědí doupata, kde se schováme a spíme. Maskování je cesta k vítězství! To je způsob útoku!
Abychom mohli s využitím maskování rozdrtit hnědou špínu, musíme potichu a obratně zaútočit na nepřítele, chytit ho do pasti jako myš. Čím nečekanější, tím silnější bude tvoje porážka fašistů!
Mimochodem, nebudu to skrývat, je snadné pochopit, že v zimě je dvojnásobně těžší používat maskování. Pamatuj, že sebemenší chyba bude hrát ve prospěch nepřítele, takže maskování ve sněhu dělej rychle a obratně!
Zacházej opatrně s maskovacím pláštěm, jako správný voják; pokud je na něm špína nebo skvrny – už to není maskovací plášť.
A pamatuj: příprava se ti dvojnásobně vyplatí, protože maskování je cesta k vítězství ve válce!
Savaljevovi Prokopovi, mému sousedovi z okopu
Dopis první:
Drahý příteli Prokope!
Chci s tebou v upřímné rozpravě pohovořit o vojenském tajemství, protože občas zbytečně moc mluvíš. A to je velký problém! Vojenské tajemství se ne nadarmo nazývá tajemstvím, protože se předpokládá, že bude drženo v tajnosti. Na válce je velká věc – mlčení! Jinak člověk občas prohodí nějakou prkotinu. Neopatrné slovo ti vypadne, a nepřítel – není hloupý, zapamatuje si to. A hned připraví nějakou podlost. A kdo je na vině? – Žvanil je na vině! Není horšího zlozvyku než štěbetat jako straka! Když je bojový úkol dán, musí být v tajnosti zachován, aby se nepřítel nedozvěděl o našem plánu předem. Plán je špatný, pokud není fašista překvapen! Překvapení – to je nejcennější válečné umění! Když se podaří spadnout jako šiška na hlavu, znamená to – nepříteli je konec! Takto to má být! To je vojenské tajemství! Ale najdou se i takoví – ne že by byli nemocní, ale jazyk je vážně trápí: nemůžou se držet za zuby. Když jim vysvětlíš úkol – třeba nájezd do nepřátelského týlu nebo útok na fašistický bunkr – a za pět minut o tom ví celá rota: on to řekne jemu, ten zase jemu, „din-don“ – a zpráva jde dál. A najednou se stáváš nechtěným pomocníkem nepřítele. K nepříteli se dostane tenhle „zvuk zvonů“. Dobře si to zapamatuj, můj příteli! Žvanil je přítelem nepřítele, vlasti zrádcem!
Dopis druhý:
Nazdar, Prokope!
Jak vidíš, píšu ti opět. Chci ti povědět o jedné naší hádce s Borisem Čudovem. Před pár dny jsem se ho při obědě zeptal:
– Jdete dnes pro „jazyka“?
– Ne!
– A proč, mimochodem?
– No… měsíc… a jasné noci!.. Čekáme na vhodné podmínky… Až se dočkáme, půjdeme!
– Podmínky? Jaké? – ptám se skromně.
– Za prvé, potřebujeme tmavou noc; za druhé, v mlze a vánici se snadněji dostaneme k nepříteli!
– Ech, – říkám, – Borisi, Borisi! Čekáš-li „počasí u moře“, nejsi průzkumník, bratře, ale bída! Takto bude dobrý každý, když mu všechno pěkně dáš, postavíš mu sem mlhu a temnou noc… a navíc, aby nepřítel tvrdě spal… Tak „jazyk“ dostane i hlupák! Nadarmo čekáš na hotový základ. Mlha a vánice nepřijdou na objednávku, a měsíc bude ještě měsíc vpředu. Znamená to, že se teď do průzkumu nechodí?! Čekat, dokud nepřijdou husté noci?! A co když jsou potřeba naléhavé informace? Zeptají se vás: „Co, nemáte žádné informace, chlapi?“ A vy odpovíte: „Měsíc je na vině!“ To jsou laciná, bratře, slova! K čemu máme hlavu na ramenou?
– Co tedy navrhuješ, mudrci?
– Já? Nic! Ty sám přemýšlej. Aby člověk oklamal nepřítele, samozřejmě neexistují žádné hotové recepty. Ale pokud ti kotel pracuje, pak je to už základem úspěchu! Nicméně pár rad ti dám!
Za prvé – pozoruj nepřátelské přední linie, studuj je, ověřuj. Abys z průzkumu nevzešel na prázdno, měj v malíku všechny nepřátelské zvyklosti: kdy mění hlídky, které oblasti jsou slabé. Vidíš-li slabé místo, tam se klidně plaz! Aby ses naučil trasu bez zmatků, osvoj si každý záhyb a keřík. Skrytě, tiše a obratně se plaz! I světlici použij! Nepřítel na okamžik oslepl – v ten okamžik běž přímo. Ale zaměř trasu předem. Odveď pozornost nepřítele! Stanovil jsi průzkumnou trasu, – takže ať někde vpravo či vlevo začne přestřelka… Nepřítel se rozptýlí – a ty toho využij: nepozorovaně a bez povyku pronikni do jeho obrany! Stručně řečeno, sám vidíš, že při měsíci a bez jakékoliv vánice, ne v mlze, ne v bouři lze vniknout do nepřátelského týlu!
Nazítří jsem se setkal s Borisem – vypadal nějak vesele, to jsem si všiml.
– Jak se máš?
A on odpověděl:
– Děkuji ti za bratrskou radu. Stal jsem se skutečným průzkumníkem. A „jazyk“ dnes přitáhneme!
No… a dnes Němce sebral.
Tak co to znamená, příteli Prokope, důvěrně a jednoduše předat své zkušenosti druhému.
Mrtvý jazyk je stejně platný jako od kozy mléko
Klim Sencov, odvážný průzkumník, je nám všem dobře známý. Chodí dovedně a šikovně do nepřátelských týlů. Klim Sencov – chytrý kluk, pracuje dobře. Přinesl nám z průzkumu nemálo cenných informací. Klim sleduje neúnavně – v tomhle je skvělý.
Ale Kilm měl sen – jednou chytit „jazyk“. To ho hnalo a o tom snil dnem i nocí. Pro průzkumníka je uměním přivést Němce do roty! Podařilo se mu zajmout tři desátníky a vojína, ale nikdy se mu nepodařilo nikoho přivést živého. Všechno, zdálo by se, bylo v pořádku, už chytil svého „jazyka“. Ale Klim (ach, chlapi!) měl příliš silné ruce. Jakmile zajatec začal couvat, jakmile chtěl utéct, Klim ho udeřil takovou ranou pěsti, že z toho hajzla vyrazil duši: nohy vzhůru, kopyta od sebe – a už ho nebylo. A z mrtvého bandity se nedá vyrazit ani půl slova…
V podstatě to chce cvik a zvláštní šikovnost, abys fašistu zajmul rychle, odvážně a chytře, chytit ho během náhlého útoku z úkrytu, rychle mu sednout na hrudník, aby nevykřikl, musíš mu pevně zacpat ústa roubíkem, hned mu pevně spoutat ruce a opatrně ho dovézt, aby zůstal naživu, ten parchant.
Stručně řečeno, závěr je jasný – dvě názory tu být nemůžou: „jazyk“ je cenný, když může mluvit!
Průzkumníku, pamatuj!
Průzkumníku! Pamatuj jako rozkaz! Nezapomínej ani na okamžik!
– Ty jsi neustále bdělé oko, jsi citlivý sluch jednotky!
– Zjistit, co nepřítel zamýšlí, kde, co je za palebný bod; zjistit, kde se nepřítel shromáždil – to je tvůj bojový úkol!
– Buď odvážný, ale jednaj s hlavou, abys splnil úkol! Malá chyba může vést k velkému neúspěchu.
– Pohybuj se v průzkumu tiše – jsi v nepřátelském kruhu. Zář, mluva, prasknutí větve tě prozradí nepříteli!
– Pamatuj: nepřítel je chytrý jako had, silný ve lsti a úskocích. Podaří se ti ho přechytračit! Chytráctví – je tvůj nejvěrnější průvodce!
– V průzkumu nezívej! Nepřítel může být v záloze. Nepřibližuj se k němu zepředu, raději se k němu připlaz z boku nebo zezadu!
– Aby bylo možné přesně určit nepřátelské síly a plány, usiluj neúnavně o zajmutí „jazyka“.
– Na cestě může být třeba plazit se, překonat vodu plaváním. Vezmi si jen to, co bude potřeba, vše nepotřebné nech!
– Aby ses neplahočil bez cíle a věděl, jak se dostat do nepřátelského týlu, nauč se chodit podle kompasu a rozumět hvězdné obloze!
– Vojenské znaky – to je tvůj denní chléb. Pokud tyto znaky neznáš, průzkumník je hluchý a slepý.
– Neopatrnost vede k neštěstí. Pro tebe bude jen na škodu. Nenechávej nikde stopy, a nepřítel tě neodhalí!
– Tvou svatou povinností je bezodkladně odvážně splnit rozkaz a informovat jednotku o všem, co jsi zjistil, bez přikrášlení!
Abychom mohli Němcům, těm prokletým nepřátelům, co nejdříve zlomit páteř, – průzkumníku, buď prvním vojákem své velké Vlasti!
Autor: Egor Navodčikov (1943)
