Nástražné systémy užívané během války ve Vietnamu patřily k nejúčinnějším prostředkům vietnamských partyzánů v boji proti lépe vyzbrojeným a technologicky pokročilejším americkým a jihovietnamským silám. Vietkong (VC) a severovietnamská armáda (NVA) dokázaly maximálně využít své znalosti terénu, přírodní zdroje a jednoduché mechanismy k vytvoření komplexního systému pastí, které měly nejen fyzické, ale i psychologické účinky. Tyto pasti dokázaly zranit, zpomalit nebo psychicky zdeptat nepřítele, který byl nucen čelit neustálému ohrožení.
Bodce pandži
Jedním z nejikoničtějších typů pastí, které Vietkong používal, byly bodce pandži. Tyto jednoduché, avšak efektivní zbraně byly vyrobeny z ostrých bambusových kolíků, které byly často zasazeny do jam maskovaných vegetací. Cílem těchto pastí nebylo vždy zabít, ale zranit nepřítele, což mělo dvě zásadní výhody: zraněného vojáka bylo třeba evakuovat, čímž se snižovala bojová efektivita jednotky, a navíc byla zvýšena psychická zátěž vojáků, kteří museli být neustále na pozoru.
Bodce pandži byly často potřeny výkaly, aby způsobily infekci, což zhoršovalo zranění a zvyšovalo morbiditu. Ve složitějších verzích pastí se jámy kombinovaly tak, aby do nich mohlo spadnout více vojáků naráz. Někdy byly pandži rozmístěny šikmo, což způsobilo, že voják, který na ně šlápl, se při pokusu o vytažení zranil ještě víc.
Bambusové bičové pasti
Bambusové bičové pasti byly navrženy tak, aby zasáhly rychle a působily smrtelně. Mechanismus spočíval v tom, že ohnutý bambusový prut byl zajištěn ve ohnuté poloze a připevněn ke spouštěcímu drátu. Po jeho aktivaci se stvol uvolnil a prudce vystřelil, přičemž s sebou nesl připevněné ostré bodce či čepele. Tyto pasti se daly snadno ukrýt ve vysoké vegetaci a byly obzvlášť účinné na úzkých stezkách či v blízkosti táborů.
Nálože a pasti z granátů
Granátové a jiné výbušné pasti představovaly další vysoce účinnou formu boje. Typickým příkladem byly ruční granáty, které byly připevněny k nástražným drátům. Jakmile voják spustil drát, granát explodoval. Jednou z často využívaných možností byl odjištěný ruční granát uložený v plechovce a připevněný k provazu. Jakmile se za drát zatáhlo, granát vypadl ven z plechovky a explodoval.
Nástražné systémy s dělostřeleckými náboji využívaly munici získanou z amerických nebo sovětských zbraní. Tato munice byla zakopána nebo jinak zamaskována a napojena na tlakové desky či nástražné dráty. Jejich ničivá síla byla obrovská a mohla způsobit masivní ztráty.
Podrobná schémata, návody na výrobu výbušnin a popisy pastí užívaných ve Vietnamu ale i v jiných částech světa můžete studovat v knize s názvem „Improvizované nástražné systémy“, kterou vydalo nakladatelství Ozbrojtese.cz.
Pasti s hady
V tunelech, které Vietkong hojně využíval, byly často instalovány pasti s hady, známé jako „pasti tří kroků“. Podle legendy po uštknutí voják neujde více než tři kroky. Tyto pasti využívaly jedovaté hady umístěné do bambusových tyčí, jež se při aktivaci otevřely.
Nástrahy spouštěné tlakem a uvolněním tlaku
Jedním z psychologicky nejzáludnějších typů pastí byly nástrahy založené na uvolnění tlaku či působením tlaku. Vietkong často umisťoval výbušniny pod vojenské trofeje, vlajky, odhozené zbraně či zásobníky, mrtvá těla nebo jiné objekty, které Američané rádi sbírali nebo prohlíželi. Aktivace těchto pastí způsobovala výbuchy, které byly mnohdy následovány dalšími sekundárními náloži, aby zasáhly vojáky, kteří přispěchali na pomoc.
Tygří pasti a koule s bodci
Tygří pasti sestávaly z těžké desky se špičatými hroty, která po uvolnění spadla na oběť. Koule s hroty byly obdobně ničivé – jednalo se o dřevěné, kovové nebo betonové koule poseté ostrými hroty upevněné na lano, které po aktivaci narazily do oběti.
Použití těchto nástražných systémů a pastí ilustruje asymetrickou povahu války ve Vietnamu, kde technologicky a početně slabší síly Vietkongu dokázaly účinně čelit americkým vojskům. Tyto pasti, často levné a snadno vyrobitelné, nejenže způsobovaly fyzická zranění, ale také měly za cíl narušit morálku a odhodlání nepřátelských vojáků. Vojáci museli být neustále ostražití a jejich pohyb džunglí se zpomaloval a komplikoval, což hrálo ve prospěch partyzánské taktiky a podkopávalo efektivitu konvenčních vojenských operací.
Nástražné systémy Vietkongu tak zůstávají trvalým připomínkou brutální a vyčerpávající povahy guerillového boje, kde se každý krok mohl stát smrtelnou hrozbou.
Autor: Antonín Nowak
