Výuka bojových umění je o více než jen technikách a fyzické kondici – jde o růst osobnosti, disciplínu, respekt a komunitu. Pro instruktory je důležité rozpoznat varovné signály u studentů, které mohou narušovat harmonii a zdravý vývoj tělocvičny. Včasné rozpoznání těchto neduhů umožňuje instruktorům zasáhnout, vést studenty na správnou cestu a udržovat prostředí, ve kterém se každý cítí podporovaný a respektovaný. Podívejme se na některé z nejčastějších problémů, se kterými se mohou instruktoři setkat.
Nekontrolované ego
Jedním z prvních signálů, který může instruktor rozpoznat, je student s přehnaným egem. Takový student má sklon upřednostňovat vlastní výkony před učením a může se zaměřovat na to, aby dominoval menším nebo méně zkušeným partnerům. Typicky se nedokáže otevřít konstruktivní kritice a zůstává fixovaný na soutěžení spíše než na rozvoj sebe sama. Vytváří tím napětí na žíněnce a narušuje atmosféru, která by měla být zaměřena na společný růst.
Hygienické riziko
Správná hygiena není jen otázkou osobní čistoty, ale především zodpovědnosti vůči ostatním. Studenti, kteří zanedbávají hygienu – přicházejí do tělocvičny se špinavým, páchnoucím kimonem nebo nečistými chrániči – ohrožují zdraví všech. Nejde jen o nepříjemný zápach, ale i o riziko přenosu infekcí a celkový komfort při tréninku. Takové chování může vytvořit zbytečný stres mezi ostatními studenty, kteří se od těchto jedinců instinktivně drží dál.
Nadměrná agresivita
Nadměrná agrese je dalším zásadním varovným signálem. Pokud student vkládá do sparringu více síly, než je nutné, zejména vůči méně zkušeným nebo slabším partnerům, projevuje tím nedostatek respektu a zodpovědnosti. Agresivní chování může vést k úrazům a k celkovému znechucení ostatních studentů, kteří se mohou cítit ohroženi nebo méněcenní.
Viděl jsem a zažil neuvěřitelné věci. Na trénink přišel mladík, který na konci cvičení ukázal na ostatní studenty a řekl: „Chci si dát sparring s nima se všema“. Když mu učitel řekl, že jde o jeho první trénink, takže o tomto bojovém umění nemůže vědět zhola nic, ani to jej nezastavilo a on odpověděl: „Úder je úder, kop je kop“. Samozřejmě skončil během několika minut venku před budovou a už jsme ho nikdy neviděli. Nerad, ale musím to říct – obdobné chování je typické zejména pro všechny studenty ze zemí, jejichž název končí na „-stán“ (a myslete si o tom co chcete, mluvím z vlastní zkušenosti).
Rozdělující tendence
Sociální dynamika v tělocvičně je klíčová. Pokud si studenti vytvářejí uzavřené skupinky a ostatní ignorují nebo dokonce pomlouvají, vzniká napětí a pocit vyčlenění. Ponižující poznámky o ostatních studentech, instruktorech nebo jiných akademiích jsou červenou vlajkou. Tělocvična by měla být místem, kde se každý cítí vítán a podporován. Všichni jsme nějak začínali a to, že to někomu moc nejde ještě nic neznamená. Možný, že je pilnější než Vy a za pár let bude mnohem dál, než si umíme představit.
Techniky jiných stylů a staré návyky
Dalším problémem je student, který se snaží do tréninku vnášet techniky z jiných stylů, které nejsou součástí dané výuky. Tento přístup nejenže může být matoucí pro ostatní, ale i narušuje jednotný systém, který instruktor vytváří. Podobně problémovým chováním je student, který se nemůže zbavit starých návyků a odmítá se učit nové postupy, často se hájí tím, že jeho techniky jsou „lepší“ nebo „efektivní“. Tento odpor vůči změně ztěžuje pokrok a omezuje schopnost studenta se rozvíjet.
Je vrcholem hrubosti a drzosti, vnášet do tělocvičny jiná bojová umění. „U nás se to dělá takhle…“. „My to ve filipínských bojových uměních děláme jinak…“ Nejednou jsem se musel studenta zeptat: „A proč jsi sem vlastně přišel, proč marníš čas nás obou a proč mi platíš? Abys mi mohl vykládat, jak se to dělá někde jinde?“. Jestli si myslíte, že se to někde jinde dělá lépe, tak tam prostě choďte. Nechápu ale, proč v úterý chodíte na karate a vykládáte tam, jak se to dělá v MMA, a ve čtvrtek chodíte na MMA a vykládáte tam, jak se to dělá na karate.
Posedlost konkrétní technikou
Studenti, kteří se příliš zaměřují na jednu konkrétní techniku nebo taktiku a zavile se odmítají učit ostatní aspekty bojového umění, mohou skrývat nejistotu nebo odpor vůči všestrannému učení. Zatímco je důležité se zdokonalovat, posedlost určitou technikou na úkor všeobecného rozvoje může vést k nevyváženému přístupu a stagnaci. Tělocvična bojových umění není bonboniéra. Nemůžete si vyzobávat, co se Vám zachce, a bonbóny, které Vám nechutnají nechávat bez povšimnutí.
Neuctivé chování vůči instruktorům a nerespektování hierarchie
Bojová umění jsou postavena na respektu k instruktorům a starším studentům. Studenti, kteří přerušují instruktory, ignorují pokyny nebo nedodržují hierarchii, narušují strukturu a disciplínu tréninků. Tento nedostatek respektu vede k celkovému úpadku atmosféry a hodnot v tělocvičně.
Nedochvilnost a nepřipravenost
Dochvilnost a připravenost jsou základními ctnostmi každého studenta bojových umění. Studenti, kteří často chodí pozdě, nejsou připraveni na trénink nebo přicházejí bez potřebného vybavení, ukazují nejen neúctu k ostatním, ale i nedostatek zájmu o vlastní pokrok. Tady je zapotřebí zmínit i samotrénink. Kolikrát za ta léta společných cvičení moji studenti ode mě slyšeli, že bojová umění jsou především (minimálně z 90%) o samotréninku? Ta jedna nebo dvě lekce týdně nemohou nikdy stačit k tomu, abyste dosáhli vyšší úrovně v jakémkoliv stylu. Přesto, kdykoliv se zeptám, kdo doma v posledním týdnu či dvou trénoval (cokoliv), ani jedna ruka se nezdvihne, ani jeden student neřekne: „já“.
Neplnění finančních závazků
Plnění finančních závazků spojených s účastí na tréninku je také důležité. Studenti, kteří neplatí včas nebo se vyhýbají plnění těchto povinností, podkopávají nejen hodnotu svého tréninku, ale i stabilitu akademie jako celku. Není dobré dlužit, ať už jde o kolegy v práci, kamarády, spolucvičící na trénincích a už vůbec ne učiteli.
Sociální izolace a pasivita
Studenti, kteří se sociálně izolují od kolektivu nebo vykazují znaky pasivity během tréninku – odmítají komunikovat, nekladou otázky, nebo se snaží trénink jen „prosedět“ – vykazují nedostatek zájmu a mohou se cítit odcizení od skupiny. Instruktoři by měli aktivně pracovat na zapojení těchto studentů, aby se cítili součástí komunity a někdy je to pro ně opravdu nemalá výzva.
Pokud Vám vyhovuje samota a samotářský přístup k životu, domluvte se s učitelem na soukromých lekcích. To je daleko zajímavější způsob, jak pokračovat dál a nenarušovat atmosféru na společných trénincích. Ale počítejte s tím, že kromě řady výhod je s tím spojena i řada nevýhod.
Špatné chování mimo tělocvičnu
Někdo by mohl říct „co je komu potom, co dělám jinde?“. Faktem ale je, že to, jak se chováte jinde svědčí o Vaší povaze daleko více, než to, jak se dokážete přetvařovat těch pár hodin, co se spolu vidíme. Chování mimo tělocvičnu je stejně důležité jako to na žíněnce. Studenti, kteří se chovají nezodpovědně na veřejnosti, účastní se násilných konfliktů nebo zanedbávají své povinnosti, mohou negativně ovlivnit reputaci celé komunity bojových umění nebo sportů. Je klíčové, aby si studenti uvědomovali, že principy cti a disciplíny platí vždy a všude. Nejhorší noční můrou každého učitele je zjistit, že někdo zneužívá to, co se u mě naučil k tomu, aby ubližoval lidem nebo páchal trestnou činnost.
Závěr
Rozpoznání těchto varovných signálů a jejich včasné řešení je zásadní pro udržení zdravého a podporujícího prostředí v tělocvičně. Bojová umění jsou nejen o technikách, ale i o charakteru, a je povinností instruktora vést své studenty k tomu, aby se stali lepšími nejen na žíněnce, ale i v životě. Důsledným vedením a snahou o nápravu těchto neduhů lze zajistit, že tělocvična zůstane místem, kde panuje respekt, pokora a touha po společném růstu.
Dovolím si několik otázek nakonec. Rozpoznali jste mezi svými spolucvičícími někoho z výše popsaných? Nebo jste se našli mezi popsanými typy? Nebo jako instruktoři musíte řešit podobné věci na denní bázi?
Autor: Antonín Nowak
