V bývalé římské pevnosti Vindolanda, nedaleko slavného Hadriánova valu, se odehrál jedinečný archeologický příběh plný napětí, záhad a překvapení. Během letošních vykopávek byl učiněn výjimečný objev dvou římských mečů – předmětů, které poskytují nejen fyzický kontakt s minulostí, ale také nespočet otázek ohledně života vojáků na této severní hranici Římské říše. Meče, které byly po staletí ukryté pod kamennými základy poslední pevnosti, v sobě nesou příběh života a bojů na této vzdálené hranici římského světa.
Archeologové ve Vindolandě byli zaskočeni, když při vykopávkách v kasárnách jízdy narazili na první z mečů. Skryté v půdě bohaté na organický materiál byly dřevěné stěny, ploty a podlahy, spolu s různými osobními předměty – vše nečekaně dobře zachováno díky anaerobnímu prostředí. Při práci v rohu jedné z místností dobrovolník náhle objevil vrchol úzké, ostré železné čepele. Zpočátku to byla jen špička, avšak s každým dalším pohybem lopatky a kartáčku se ukazovala další část meče včetně rukojeti, až se celá starověká zbraň odhalila. A právě tehdy archeologové zjistili, že mají před sebou kompletní meč s mírně ohnutou špičkou – patrně symbol rychlého opuštění, snad ve chvíli zoufalství nebo spěchu.
Podobně jako moderní voják opouštějící porouchanou pušku, i tento starověký bojovník zřejmě zanechal svou zbraň v okamžiku, kdy pro něj byla nepoužitelná. „Byl to velmi emotivní moment,“ vzpomínal Dr. Andrew Birley, hlavní archeolog Vindolandy. „Můžete pracovat jako archeolog na římských vojenských lokalitách celý svůj život a nikdy se vám nepodaří něco takového najít. Bylo to, jako kdyby náš tým vyhrál archeologickou loterii.“
Ale překvapení nekončilo. O několik týdnů později, během vykopávek v sousední místnosti, se archeologové dočkali dalšího nečekaného objevu – druhého meče, tentokrát bez dřevěné rukojeti, hlavice či pochvy, ale se zachovanou čepelí a trnem. Bylo to, jako by se čas na chvíli zastavil, a tento druhý meč zůstal na místě přesně tak, jak byl zanechán před tisíci lety. „Neočekáváte, že zažijete něco podobného dvakrát za jeden měsíc,“ řekl Birley. „Je to radostný okamžik, ale i historická hádanka. Jaké okolnosti mohly vést k tomu, že tu zůstaly ne jeden, ale dva meče?“
Obě čepele pocházely z různých místností a pravděpodobně patřily různým vojákům. Jedna z teorií naznačuje, že posádka Vindolandy mohla být nucena opustit pevnost ve spěchu, možná během nějakého válečného konfliktu nebo povstání, a v tom chvatu zanechali nejen své meče, ale také mnoho dalších předmětů, které by jinak měly v té době velkou hodnotu. Meče, přestože jsou ohromující, tvoří pouze část nálezů. Vedle nich byly objeveny dřevěné hračkové meče, kožené boty, psací tabulky s inkoustem, jehlice do vlasů a dokonce i měděné ozdoby pro jezdecká sedla, které stále září jako zlato.
Proč tyto meče zůstaly zapomenuty na podlaze? Byla to otázka strachu, zmatku nebo nutnosti rychle reagovat na blížící se nebezpečí? Tyto nálezy ukazují nejen na každodenní život vojáků, ale i na lidskost a zranitelnost lidí, kteří zde žili před téměř dvěma tisíci lety. Každá z těchto zbraní nese svůj vlastní příběh – příběh bojovníka, který musel rychle jednat, ať už kvůli náhlé hrozbě nebo z nějakého jiného důvodu, který dnes již neznáme.
Návštěvníci Vindolandy budou mít příležitost spatřit tyto ohromující artefakty na vlastní oči v muzeu na místě již tento podzim. Tyto předměty jsou připomínkou nejen vojenské přítomnosti Říma na hranicích říše, ale i lidí, kteří zde žili, bojovali a milovali. Je to vzácný pohled do světa, který byl tak odlišný, a přesto v mnoha ohledech tak podobný našemu.
Zdroj: archeologyworlds
Překlad: Josef Skuhravý
