Tunelové komplexy, které byly hlavním cílem Operace Crimp, představovaly složité podzemní struktury, které se táhly stovky kilometrů od předměstí Saigonu až po kambodžskou hranici. Tyto tunely poskytovaly Viet Congu nejen ochranu před americkým bombardováním, ale i úkryty, velitelské stanoviště, nemocnice, sklady zbraní a zásob, a dokonce i divadla či hudební sály. Často byly tunely postaveny tak, aby vydržely exploze, nebo byly vybaveny sofistikovanými ventilačními systémy, což vietkongským bojovníkům umožňovalo pobývat pod zemí celé měsíce.
Operace Crimp, která proběhla v provincii Bình Dương ve dnech 8. až 14. ledna 1966, byla jednou z největších pátracích a likvidačních akcí vietnamské války do té doby. Zúčastnilo se jí přibližně 8 000 vojáků pod velením generálmajora Jonathana O. Seamana. Významnou roli zde sehrály jednotky americké 1. pěší divize a zejména brigáda 173. výsadkové brigády a 3. brigáda. Součástí mise byli i australští vojáci z 1. praporu, Royal Australian Regiment (1/RAR), operující pod velením brigádního generála Ellise W. Williamsona. Cílem operace bylo zasáhnout srdce vietkongské válečné mašinérie, zničit rozsáhlé nepřátelské tunelové komplexy a eliminovat vojenské velení Viet Congu v regionu.
Operace Crimp začala intenzivním dělostřeleckým ostřelováním a nálety napalmem, aby byla oblast vyčištěna od vegetace a nepřátelských postavení. V dopoledních hodinách 8. ledna byla nasazena výsadková brigáda 173. ve směru od severu a západu, zatímco 3. brigáda uzavírala jižní část oblasti a zajišťovala prostor pro vyhnání nepřítele k řece Saigon. Australské jednotky pak zajišťovaly severní křídlo brigády. První střety s nepřítelem však odhalily skutečnost, že nepřátelská vojska nemají na povrchu výrazné pozice – hlavní vietkongské síly byly skryty v podzemních tunelech.
Právě při této operaci hrály klíčovou roli tzv. „tunelové krysy“. Jednalo se o dobrovolné specialisty – pěšáky a bojové ženisty, kteří se vydávali do podzemních komplexů, aby vyhledali nepřátelské bojovníky, shromažďovali zpravodajské informace a zničili podzemní infrastrukturu. Tito vojáci byli většinou menší postavy, často hispánského či evropského původu, což jim umožňovalo pohyb v úzkých prostorách. Tunelové krysy čelily extrémnímu psychickému tlaku a musely být mimořádně odvážné a odolné, protože každý pohyb v temných a úzkých chodbách mohl znamenat život nebo smrt.
Tunelové komplexy představovaly hrozbu nejen kvůli přítomnosti nepřátelských bojovníků, ale i kvůli četným pastem, které Viet Cong připravil. Mezi nejčastější patřily ruční granáty, nášlapné miny, bodce pandži a jedovatí hadi nastražení jako živé pasti. Australané používali ke zmapování podzemí telefonní linky a kompasy, zatímco Američané se častěji zaměřovali na ničení tunelů výbušninami a slzným plynem. Zásadním problémem však bylo, že mnoho tunelů bylo konstruováno z jílovité půdy s vysokým obsahem železa, což jim dodávalo cementovou stabilitu, a běžné výbuchy proto často nestačily.
Australské jednotky během operace odhalily zásobovací sklady, polní nemocnice, dokumenty a zbraně, včetně těžkých kulometů a dělostřelecké munice. Jedním z důležitých objevů byl podzemní nemocniční komplex s transfuzním vybavením a zásobami léků. V dalším průběhu operace se tunelové krysy americké 1. pěší divize dostaly do rukou nejen cenných zpravodajských informací, ale i zbraní a munice, které byly skryty v hloubkách rozsáhlého podzemního komplexu. Některé tunely měly dokonce více pater a byly rozděleny do několika úrovní, což poskytovalo Viet Congu značné strategické výhody.
Během operace se ukázalo, že standardní výzbroj, zejména pistole ráže .45, byla pro tunelové krysy nevhodná kvůli příliš hlasitému výstřelu, který vojáky dočasně ohlušil a oslepil zábleskem. Mnozí proto raději používali tlumiče, revolvery ráže .38 nebo osobní zbraně, například upravené brokovnice nebo nože, které jim poskytovaly tichý a efektivní způsob boje v těsných prostorách. Australané přistupovali k tunelovým misím odlišně na rozdíl od Američanů – zatímco Spojené státy se často zaměřovaly na zapečetění a zničení tunelů, Australané se snažili o jejich prozkoumání a zmapování. Toto systematické mapování mělo přispět ke strategickému zpravodajství, jež by spojencům pomohlo efektivněji čelit skrytým hrozbám.
Operace Crimp skončila 14. ledna 1966 a i přes těžké ztráty byla považována za úspěch. Spojenecké síly zničily mnoho z vietkongských podzemních útočišť a získaly cenné zpravodajské materiály o organizační struktuře Viet Congu a identitách nepřátelských agentů. Navzdory rozsáhlému ničení a ztrátám Viet Cong nebyl kompletně poražen. Tunely byly stále aktivní a nadále sloužily jako zásobovací a transportní trasy.
V následujících letech spojenecké síly podnikly další operace zaměřené na zničení komplexu tunelů v oblasti Cu Chi, ale pouze s omezenými výsledky. Viet Cong nadále využíval tyto podzemní sítě k útokům během ofenzivy Tet v roce 1968. Teprve letecké útoky s hlubinnými bombami v letech 1969 až 1970 znamenaly efektivní destrukci většiny komplexu. Tunelové krysy a jejich nebojácný přístup k podzemní válce však zůstaly symbolem neuvěřitelné odvahy a inovativního přístupu ke zvládání náročných podmínek, které válka ve Vietnamu přinášela. Tato odhodlaná skupina mužů dosáhla toho, co by se jiným mohlo zdát nemožné – překonali strach z neznáma a přispěli k unikátnímu vítězství spojeneckých sil na strategické úrovni. Přesto nedokázala zabránit prohře USA v této válce.
