Jak by se mohl tak složitý technický systém rozvinout v izolovaném venkově v Iwamě, kdyby byl jeho tvůrcem Morihiro Saitó (斎藤守弘)?
Vždy jsem cítil, že původ „Iwama aikida“ představuje pro studenty dějin moderního aikidó záhadu. Pro ty, kteří nejsou s tématem obeznámeni – Iwama (岩間) je malé město v prefektuře Ibaraki (茨城県), kam se během války přestěhoval Morihei Uešiba (植芝盛平). Toto místo zůstalo oficiální rezidencí Zakladatele až do jeho smrti v roce 1969.
To, čemu se běžně říká Iwama aikidó, je rozsáhlý technický systém zahrnující techniky taidžucu 体術, aiki ken 合気剣 a aiki džó 合気杖. Samotná složka taidžucu obsahuje přibližně 600 technik. Pokud připočteme různé suburi s použitím zbraní a párová cvičení, dostaneme se na více než 1.000 odlišných forem. Tyto osnovy jsou mnohem propracovanější než systémy jako Jošinkan 養神館, Aikikai 合気会 nebo systému Ki aikidó 気合気道 od Koiči Toheie 藤平光一 před jeho odchodem z Aikikai. Právě tyto systémy tvoří základ stylů aikida, které se po druhé světové válce rozšířily v Japonsku i do zahraničí, a tedy nikoli ten Zakladatelův. To neznamená, že systém Iwamy je nějak nadřazený, ale jednoduše, že se v obsahu a rozsahu významně liší od ostatních hlavních stylů aikida.
Je férovou otázkou ptát se, jak by mohl tak propracovaný technický systém vzniknout v izolovaném venkově Iwamy, pokud by jeho tvůrcem byl Morihiro Saitó? Saitó měl pouze základní školní vzdělání a kromě krátkého pracovního úkolu v Tokiu jako zaměstnanec Japan Railways strávil svůj život až do svých 46 let ve městě Iwama a jeho okolí. Jeho studium džúdó a karate během dospívání bylo krátké a povrchní; jeho hlavním vlivem bylo studium pod zakladatelem od roku 1946.
Mnozí naznačují, že Zakladatel přistupoval k výuce poněkud nahodile, a během let v Iwamě zde zachoval brilantně promyšlený a rozsáhlý bojový systém.
Morihiro Saitó při tréninku se Zakladatelem Moriheiem Uešibou na polích Iwamy někdy kolem roku 1955.
Je třeba uvést, že Morihei Uešiba 植芝盛平 žil v Iwamě nepřetržitě od roku 1942 do roku 1955, poté svůj čas dělil mezi Iwamu, Tokio a pravidelné cesty do regionu Kansai 関西. Saitó sensei vždy tvrdil, že Zakladatel vyučoval v Iwamě jinak než jinde, protože dódžó bylo připojeno k jeho domu, a mohl se tak věnovat tréninku, kdykoli dostal chuť. Naopak, O-Senseiovy výskyty v Aikikai Hombu dódžó 合気会本部道場 v Tokiu v posledních letech byly sporadické a nepředvídatelné. Jeho nepravidelný rozvrh neumožňoval výuku složitého technického systému ve městě. Navíc staré dódžó v Tokiu bylo poměrně malé a nepřálo praxi se zbraněmi, na rozdíl od venkova v Iwamě s dostatkem venkovních prostor. Kromě toho měl Aikikai koncem 50. a 60. let zkušený kádr učitelů, kteří dohlíželi na výuku.
Jaké jsou tedy možnosti ohledně původu Iwama aikida? Vidím tři:
(1) Morihei Ueshiba učil v Iwamě technicky bohatý systém zahrnující zbraně po dlouhou dobu, přičemž Morihiro Saito byl jeho hlavním žákem. Saito předával Zakladatelovy metody výuky v podstatě nezměněné, přičemž změnil nebo přidal jen málo;
(2) Saitó si osvojil volně organizované základy aikida, které se naučil od Zakladatele, a vytvořil vlastní propracované osnovy bez vnějších vstupů, který se podstatně liší od toho, co učil Zakladatel.
(3) Saitó získal hluboké znalosti aikida díky svému dlouhému spojení se Zakladatelem a tento soubor informací systematizoval do moderního, pedagogicky dobře propracovaného systému.
Třetí možnost mi připadá nejpřesvědčivější. Pokud čtenáři vidí jiné možnosti na základě dostupných důkazů, které přehlížím, rád je zvážím.
Jednou jsem pochyboval o tom, že Saitó senseiovy metody byly úzce spjaté s O-Senseiovým učením kvůli zdánlivým rozdílům v jejich provádění technik. Zakládal jsem své pochybnosti na Zakladatelových demonstracích na filmech z jeho posledních let, kde prováděl jen velmi málo technik, přičemž mnohé z nich zahrnovaly jen minimální kontakt s uke. Na druhou stranu, aikidó Saitó senseie bylo přesné, bojové a technicky rozmanité. Byl jsem však nucen přehodnotit svůj názor na tento klíčový bod po objevení Zakladatelovy technické příručky Budó 武道 z roku 1938, kde jsou fotografie několika klíčových základních technik prakticky totožné s formami aikida, které učil Saitó sensei v Iwamě. Mé pozdější setkání s více než 1 000 fotografiemi ze série z Noma dódžó 野間道場 z roku 1935 toto změnu v mém myšlení ještě více posílilo. Doslova stovky velmi přesných a složitých technik pocházejících z let Zakladatelova působení v Daito-rjú aikidžúdžucu 大東流合気柔術 jsou zachovány. Takovou nádhernou dovednost mohl získat jen skutečný mistr bojového umění.
Právě tyto systémy tvoří základ stylů aikida, které se po druhé světové válce rozšířily v Japonsku i do zahraničí, a nikoli ten Zakladatelův. To neznamená, že systém Iwamy je nadřazený, ale jednoduše, že se v obsahu a rozsahu významně liší od ostatních hlavních stylů aikida.
Většina učebního plánu Morihira Saita 斎藤守弘 pro Iwama aikidó je zorganizována pro rychlý přehled technik v jeho knize Complete Guide to Aikidó.
Zdroj: aikidojurnal.com
Autor: Josh Gold
