Úspěch průzkumu závisí na utajeném přístupu k nepříteli, momentu překvapení a rozhodnosti útoku, stejně jako na rychlosti ústupu, který se v případě potřeby provádí pod krytem podpůrných palebných prostředků. Splnění těchto podmínek je obtížné, pokud nepřítel zaujímá silně opevněnou pozici a disponuje rozvinutým systémem inženýrských překážek, pastí, signalizačních zařízení, a zároveň má dobře organizované sledovací a odposlouchávací prostředky. Nejtěžší úkol v takových případech spočívá v tom, jak nepozorovaně překonat nepřátelskou překážkovou zónu a náhle zaútočit na vybraný objekt.
Sebemenší nedostatek organizace usnadňuje nepříteli možnost odhalit průzkumnou skupinu. Jakmile nepřítel zpozoruje průzkumníky, snaží se je připravit palbou z předem zaměřených kulometů a přitisknout je k zemi. Za účelem jejich zničení nasazuje malé skupiny automatčíků na jejich křídla a současně zahajuje dělostřeleckou a minometnou palbu na možné ústupové cesty. Pokud je však průzkumná skupina odhalena, musí manévrovat pod nepřátelskou palbou a využívat podpůrných prostředků k tomu, aby se přiblížila k objektu, zaútočila na něj, zajala zajatce a poté se stáhla, evakuovala raněné, padlé a zajatce.
Obtíže při provádění průzkumu v případě, že nepřítel zaujímá silně opevněnou pozici, vyžadují co nejdůkladnější přípravu. Hlavní úkoly při přípravě průzkumu jsou: důkladné zpracování detailního plánu činnosti; výcvik vojáků vybraných k průzkumu tak, aby byli schopni efektivně jednat za konkrétních podmínek a dosáhli dokonalé sehranosti a organizovanosti.
Příprava k průzkumu může být rozdělena do následujících etap:
- Studium úseku a výběr objektu.
- Vypracování plánu průzkumu a organizace součinnosti.
- Nácvik průzkumu na cvičném poli.
Prozkoumejme každou z těchto etap zvlášť.
Studium úseku a výběr objektu
Při zadání úkolu veliteli průzkumné skupiny velitel nebo štáb určuje:
- informace o nepříteli;
- úkol průzkumu;
- úsek (oblast) pro činnost;
- přibližné složení a početní stav průzkumné skupiny;
- co bude přiděleno a kdo bude poskytovat podporu;
- opatření pro odvedení pozornosti nepřítele od činnosti průzkumníků;
- čas vyhrazený na přípravu;
- materiální zajištění průzkumu (povolená spotřeba munice atd.).
Po obdržení úkolu je velitel průzkumné skupiny povinen si ho ujasnit, tedy jasně si představit, jakých výsledků od průzkumu očekává velitel jednotky. Na základě úkolu a času určeného pro přípravu sestavuje velitel průzkumné skupiny plán přípravy, v němž určuje denní objem a cíle přípravných opatření. Následně přistupuje ke shromažďování informací o nepříteli, které získává z různých zdrojů:
- od velitelů našich jednotek (praporu, roty, čety) nacházejících se v úseku, kde mají průzkumníci působit;
- od dělostřeleckých a pěších pozorovatelů;
- od odstřelovačů, velitelů a vojáků, kteří slouží na přední linii a ve strážních službách;
- od průzkumníků, kteří již na tomto úseku působili.
Současně velitel průzkumné skupiny osobně organizuje sledování nepřítele z pozorovacího stanoviště a předního okraje, studuje chování nepřítele. Poté přenáší potřebné detaily na schéma, které sestavuje s pomocí průzkumného důstojníka štábu. Tímto způsobem shromážděné informace by měly objasnit následující otázky:
- Kde se nachází přední okraj nepřátelské obrany a jeho pozorovací linie?
- Kde jsou umístěna palebná stanoviště, spojovací linie, strážní stanoviště a pozorovatelé nepřítele?
- Jak se nepřítel v této oblasti chová, kam a kdy směřuje palbu, jak organizuje hlídkovou službu, nevycházejí-li jeho vojáci za přední okraj apod.;
- Jaké překážky se nacházejí před předním okrajem nepřátelské obrany, jsou-li v nich průchody, jaká je jejich hloubka a jak jsou chráněny palbou;
- Jaké jsou podmínky v dané oblasti a jak přispívají k provedení průzkumu;
- Odkud je nejlepší výhled na většinu úseku činnosti, kde je nejvhodnější, aby velitel prováděl osobní průzkum, kde organizovat sledování úseku;
- Příčiny úspěšných a neúspěšných průzkumných akcí, které se v této oblasti prováděly.
Na základě všech těchto údajů velitel skupiny sestaví předběžný návrh plánu činnosti. Určuje základní myšlenku průzkumu: zda postupovat skrytě nebo po předběžné dělostřelecké přípravě; zda je třeba zaútočit na objekt nacházející se na přední linii nebo vyvést nepřítele z jeho zákopů a krytů apod.
Na základě informací o nepříteli, které byly podkladem pro předběžné rozhodnutí, přechází velitel průzkumné skupiny k osobnímu studiu terénu. Pro tento účel si předem určí cíl průzkumu, vybere místo a čas a určí složení rekognoskační skupiny. Pokud se velitel rozhodne provést průzkum během jednoho výjezdu, měla by rekognoskační skupina zahrnovat osoby, které mají být jmenovány jako velitelé podskupin pro odstraňování překážek, útok a zabezpečení, a na základě rozkazu štábu také velitele podpůrných jednotek. Ve všech případech je nutné zajistit krytí v podobě družstva střelců nebo automatčíků.
Několik dní před průzkumem rekognoskační skupina za tmy (před rozedněním) nebo za denního světla, když je k dispozici dobré přírodní krytí, připlíží co nejblíže k nepřátelskému přednímu okraji, vybere místa pro pozorování a ukryje se. Nejdříve se provede všeobecné pozorování celého viditelného prostoru na předním okraji a v hloubce nepřátelské obrany. Část objektů je viditelná ihned, zatímco jiná, lépe zamaskovaná, zůstávají neodhalená. Proto je nezbytné pečlivě pozorovat všechny objekty v dohledu, jako jsou pahorky, kameny a jiné předměty, které často ani vzdáleně nepřipomínají jakékoli stavby.
Podle jakých znaků lze odhalit palebné body
Je třeba vzít v úvahu, že palebné body jsou umístěny v místech výhodných pro ostřelování určitých přístupů; proto je třeba rozhodovat za nepřítele, kde by bylo strategicky vhodné palebné body umístit, a hledat je na těchto místech. Znaků, které umožňují identifikaci nepřátelských palebných bodů, je několik:
- vyčištěný sektor palby, vymýcený les v sektorech palby nebo vyřezané průseky;
- vyčištěný sníh u střílen, v létě pak zažloutlé staré listí nebo změněné barvy jehličnatých stromů; větve nebo kryty na střílnách; zamaskovaný zákop, končící u palebného bodu;
- zvuky střelby při palbě nepřítele z palebných bodů; zavírání dveří, hlasy u palebných bodů;
- pohyb vojáků (nejčastější před úsvitem a za soumraku);
- v noci záblesky při palbě nepřítele (je třeba mít na paměti, že při palbě z bunkrů s hlubokými střílnami nejsou záblesky vidět).
Polohu zemljanek často prozrazuje kouř z kamen, hluk, rozhovory, občas hudba a zpěv. Nepřátelské stráže lze zjistit podle pohybu vojáků, střídání hlídek, pohybu kontrolujících důstojníků tímto směrem a někdy i podle hluku, který stráže způsobují (snaží se zahřát v chladném počasí apod.). V zimě polohu i dobře maskovaného odstřelovače nebo pozorovatele často prozradí pára vydechovaného vzduchu.
Pozorování je často nutné provádět po dobu dvou až tří a více dní. Výsledkem pozorování by mělo být, aby všichni velitelé dobře znali terén (výhodné přístupy, oblasti vhodné pro soustředění), měli kompletní informace o sledovaném úseku, o systému nepřátelské palby, rozmístění vzájemně se podporujících palebných bodů, o palbě z okopů, organizaci hlídek ve dne a v noci, rozmístění nepřátelských pozorovatelů a stanovišť atd. Dále musí být známa struktura nepřátelských překážek, typ používaných překážek, jejich hloubka, možné způsoby jejich překonání apod. Všechny tyto údaje musí být zaneseny do schématu a chování nepřítele zaznamenáno.
Shrnutím a vyhodnocením nasbíraných informací velitel průzkumné skupiny při osobní rekognoskaci definitivně vybírá objekt útoku a zaměřuje na něj hlavní pozornost při pozorování.
Takovým objektem může být:
- pozorovací stanoviště, strážní stanoviště, důstojník nebo poddůstojník kontrolující hlídky (u Němců se kontrola hlídek provádí každou půlhodinu až hodinu);
- zákop, palebný bod, zemljanka blízko předního okraje;
- skupina nepřátelských vojáků pracujících na předním okraji a jiné vhodné skupiny nepřátel k útoku a zajetí.
Rozhodující podmínkou při výběru objektu bude možnost nečekaného útoku ze směru, odkud nepřítel nejméně očekává napadení, a přítomnost skrytých přístupů bez nepřátelských palebných bodů schopných podporovat napadený objekt boční palbou. Neustálé sledování úseku trvá až do samotného provedení průzkumu, ve dne i v noci, z oblasti nepřátelských překážek i pozorovacích stanovišť na našich obranných pozicích.
Aby nebyl nepříteli odhalen záměr, mělo by se sledování provádět nejen v daném prostoru, ale i na sousedních úsecích. S kompletními, důkladně ověřenými informacemi o nepříteli a s vybraným objektem průzkumu přechází velitel průzkumné skupiny k další fázi přípravy – k vypracování akčního plánu.
Vypracování plánu průzkumu a organizace součinnosti
Plán akce se načrtává již během studia nepřítele. Důkladné vypracování plánu pak spočívá v tom, že velitel pečlivě promyslí všechny detaily nadcházející akce, zohlední možné protiopatření nepřítele a metody, jak jim čelit, přičemž se snaží aplikovat takový manévr, který za daných podmínek zajistí úspěch průzkumu.
Na tvorbě plánu se podílejí velitelé podpůrných jednotek. Společně s velitelem průzkumné skupiny jdou do terénu, aby upřesnili všechny detaily plánu a zorganizovali součinnost. V plánu průzkumu je nutné specifikovat:
- celkovou myšlenku průzkumu, jeho hlavní zaměření;
- složení podskupin pro odstranění překážek, útok a zajištění, seznam členů každé podskupiny, jejich vybavení a výzbroj;
- seznam členů z přidělených a podpůrných jednotek – ženistů, spojovacích specialistů, minometčíků, dělostřeleckých pozorovatelů, zdravotníků apod., pokud mají být součástí průzkumné skupiny;
- úkol každé skupiny, koordinaci mezi nimi podle času a místa;
- výchozí bod;
- trasu pohybu podskupin;
- bojový postup při překonávání překážek, počet průchodů, místo rozmístění;
- postup útoku a zajímání zajatců, kdo a jak jedná během zajímání; rezervu útočné podskupiny (pro případ, že část jejího složení vypadne);
- akce podskupin v případě předčasného odhalení nepřítelem a zahájení jeho palby; způsob útoku pod krytem všech druhů palby;
- ústupové cesty, způsoby evakuace raněných, mrtvých a zajatých;
- úkoly podpůrných a přidělených ženistů, minometů a dělostřelectva;
- materiální zabezpečení průzkumu;
- místo velitele průzkumné skupiny a jeho zástupců.
Plán musí být přesný, ale zároveň dostatečně flexibilní, aby neomezoval iniciativu jednotlivých účastníků, pokud situace vyžaduje samostatná rozhodnutí nebo změny v průběhu průzkumu.
Při organizaci součinnosti velitel průzkumné skupiny na místě určí palebné úkoly podpůrným prostředkům, přičemž vymezí, kdo a jaké cíle bude eliminovat. Na zjištěné cíle se provádí předsunuté zaměření, a to tak, aby se pro zachování utajení zaměřovala i palba na jiné úseky nepřátelské obrany.
Zvláštní pozornost by měla být věnována koordinaci pomocí signálů. Protože hlasové povely by mohly prozradit přítomnost průzkumníků, a standardní signály nejsou v noci viditelné, používají se především zvukové signály a řetězové povely šeptem, a zprávy se předávají světelnými signály pomocí kapesních elektrických svítilen.
V průběhu boje mohou být použity rakety. Těmito prostředky se však předává pouze omezený počet signálů (tři až pět), jinak by mohlo dojít k záměně. Je třeba brát v úvahu, že nepřítel může vypouštět rakety různých barev s cílem vyvolat zmatek. Nejvhodnější je proto používat kombinované rakety.
Příklady signálů:
a) Rakety:
- volání dělostřelecké nebo minometné palby k eliminaci palebných bodů;
- vyžádání dělostřelecké palby na linii k pokrytí ústupu;
- přesunutí palby do hloubky;
- ukončení palby;
- signál pro ústup.
b) Světelné a zvukové signály (uvnitř skupiny):
- dosažení hranic;
- signál pro celkové zastavení;
- signál k postupu vpřed;
- rozkaz k zahájení palby;
- splnění úkolu.
Další signály velitel určí podle konkrétních úkolů a podmínek terénu.
Výcvik pro provedení průzkumu na cvičném poli
Výcvik účastníků průzkumu má zásadní význam pro úspěšné splnění úkolu. Hlavním cílem výcviku je naučit průzkumníky jednat podle plánu průzkumu. Metodou výcviku je ukázka a opakování postupu, dokud se nevyvinou automatické návyky.
Výcvik začíná okamžitě po zadání úkolu. Velitel vybere cvičné pole, jehož reliéf se podobá terénu úseku, kde má být průzkum proveden. Cvičné pole je vybaveno s ohledem na poznatky o palebném systému a překážkách nepřítele, přičemž je kladen důraz na to, aby opevnění a překážky byly vybudovány stejně jako u nepřítele.
Jednotlivé bojové dovednosti se nacvičují nejprve po částech. Cvičící se učí plížení, překonávání nepřátelských překážek, útoku na palebné body a boji v zákopech, házení granátů z různých poloh, postupům při zajímání zajatce, střelbě v noci na siluety, záblesky a další cíle, metodám evakuace raněných, padlých a zajatců.
Zvláštní důraz se klade na výcvik v tichém postupu. Všichni specialisté přidělení průzkumné skupině (ženisté, spojovací technici, minometčíci, zdravotníci atd.) se musí účastnit výcviku společně s průzkumníky od prvního dne. Nižší velitelé jsou povinni projít stejným výcvikem jako vojáci.
Výsledkem individuálního výcviku by měl být stav, kdy každý velitel a voják dobře zná svou roli v nadcházejícím průzkumu a je schopen ji dokonale splnit. Poté se cvičí celá průzkumná skupina spolu s podpůrnými a přidělenými prostředky. Výcvik obvykle vede velitel jednotky a průzkumný důstojník.
Nepřítele představují při každém cvičení jiné jednotky, které mají za úkol sehrát všechny akce podle dané situace.
Jakmile se podskupiny naučí přesně jednat podle plánu, začíná velitel zavádět nepředvídané situace, aby naučil velitele podskupin rychle rozhodovat dle aktuální situace a celý tým je schopen je rychle provádět. Mezi takové nepředvídané situace mohou patřit:
- nepřítel odhalil průzkumníky u drátů a zahájil palbu z dosud neodhalených palebných bodů;
- nepřátelská skupina automatčíků zahájila obchvat levého křídla;
- strážní stanoviště (objekt útoku) se stáhlo pod krytem palby; zajatec nebyl zajat.
Význam zaměnitelnosti podskupin
Pro úspěch průzkumu je často mimořádně důležité, aby podskupiny byly vzájemně zaměnitelné. Proto se musí podskupina pro odstranění překážek cvičit v plnění úkolu útoku, zatímco podskupiny zajištění se musí naučit vytvářet průchody a podobně. Navíc je důležité, aby průzkumná skupina uměla splnit úkol i v redukovaném složení (pro případ, že utrpí ztráty). Proto je vhodné během výcviku simulovat vyřazení některých průzkumníků, ženistů, zdravotníků (v různých kombinacích), přičemž zbývající bojovníci se musí přizpůsobit a v redukovaném složení úkol splnit.
Tento systém výcviku je zakončen cvičením s ostrou střelbou. To se vždy provádí v době, která je podle plánu určena pro průzkumnou akci. Během cvičení zodpovědný velitel z pozice „nepřítele“ ověřuje, jak dobře jsou průzkumníci vycvičeni v tichém a utajeném pohybu. Rovněž se zde zjišťuje vliv počasí a dalších podmínek na provedení průzkumu (např. tmavá noc, nehlučný sníh apod.).
Pokud během cvičení vyjdou najevo dříve nezjištěné nedostatky, vedoucí pokračuje v procvičování nedokonale zvládnutých prvků a následně opakuje cvičení, aby se co nejvíce přiblížilo bojovým podmínkám. Průzkumnou skupinu lze považovat za připravenou k plnění úkolu až poté, co kontrola potvrdí dokonalou připravenost všech průzkumníků a celé skupiny.
Provedení průzkumu
Před průzkumem by měli mít průzkumníci dostatek odpočinku. Den před průzkumnou akcí velitel průzkumné skupiny na základě hlášení svých pozorovatelů ověří, že v nepřátelském sektoru nedošlo k žádným změnám (v opačném případě může být nutné upravit plán činnosti a provést doplňující opatření).
V den průzkumu při kontrole průzkumníků velitel vyřadí nemocné a kašlající (pokud se takoví objeví). Tito vojáci nejsou nahrazeni; velitel nemá právo vzít na průzkum nikoho, kdo neprošel výcvikem. Po kontrole výzbroje, munice, vybavení, maskovacích plášťů, individuálních balíčků velitel odvede jednotku na výchozí pozici (obvykle se nachází v oblasti bojové ochrany našich obranných částí) a zde vydá rozkazy, které zahrnují:
- nezbytné informace o nepříteli;
- úkol;
- údaje o sousedních průzkumných skupinách (odvádějících pozornost nebo operujících), jejich úkoly;
- úkoly podskupinám pro odstranění překážek, útok a zajištění;
- způsob pohybu k nepřátelským překážkám a způsob jejich překonání před útokem;
- způsob útoku, zajetí zajatců a ústup;
- úkoly přiděleným a podpůrným prostředkům;
- signály a domluvené znaky;
- heslo a signály k rozpoznání vlastních;
- své zástupce.
Z výchozí pozice se průzkumná skupina pohybuje pochodovým způsobem (v různých formacích) s čelními hlídkami vpředu a sleduje boky z centrálního jádra. V závislosti na situaci se průzkumníci pohybují skrčení nebo plazením.
Po dosažení nepřátelských překážek se průzkumníci přeskupí do předbojového uspořádání: vpředu podskupina pro odstranění překážek, za ní útočná podskupina a v zadní části podskupiny zajištění. Toto uspořádání může být použito i od výchozí pozice. Velitel, jeho spojky, osobní stráž a dělostřelečtí pozorovatelé se pohybují spolu s útočnou podskupinou nebo v její blízkosti. Celková šířka předbojového uspořádání závisí na šířce a počtu průchodů vytvořených podskupinou pro odstranění překážek a na plánované akci. Je nutné brát v úvahu, že pokud je průzkumná skupina příliš roztažená do hloubky, bude obtížné ji rozvinout do bojového uspořádání, zejména pod nepřátelskou palbou.
V oblasti překážek se průzkumníci pohybují s krajní opatrností. Opatrně kontrolují, zda na cestě nejsou miny, drátky nebo napnuté šňůry, protože i lehký dotyk může způsobit výbuch signalizační miny nebo rakety a skupina bude odhalena. Průzkumník, který zpozoruje něco podezřelého, musí daným signálem varovat bojovníky plazící se za ním.
Průzkumníci se v pravidelných intervalech zastavují na zvláštní signál, aby se zaposlouchali a zjistili, co nepřítel podniká. V této chvíli musí všichni naprosto znehybnět a dodržovat úplné ticho. Na daný signál průzkumníci pokračují v pohybu.
Nepřítel pravidelně střílí z kulometů a automatů z předního okraje. Uslyší-li tuto střelbu, průzkumníci mohou předpokládat, že byli odhaleni, a zastavují pohyb nebo sami zahájí palbu, čímž se prozradí. Pokud však nepřítel zahájí palbu bez zjevné příčiny (např. nevybouchl signalizační prostředek), měli by průzkumníci využít hluku střelby k rychlejšímu pohybu vpřed, ale stále s opatrností.
Pokud nepřítel osvětlí terén raketami, všechny skupiny se zastaví a rychle ukryjí zbraně, obličej a ruce (tedy ty části, které jsou hůře maskované a snáze viditelné nepřítelem). Pouze jeden až dva určení průzkumníci nadále sledují nepřítele (vpřed i na boky).
Je nutné mít na paměti, že nepřátelské překážky obvykle sestávají z několika řad a často sahají až k jeho palebným bodům a zákopům. Palebný bod, strážní stanoviště nebo zákop jsou téměř vždy chráněny překážkami ze všech stran. Nejlepší způsob útoku na objekt je tedy zezadu nebo z boků, tedy směrem, kudy se pohybuje sám nepřítel. Jakmile je pozorováním zjištěno, že mezi objektem útoku a průzkumníky již nejsou překážky, všechny podskupiny se přesunou do bojového uspořádání.
Při přechodu do bojového uspořádání zůstává podskupina pro odstranění překážek u posledního průchodu, útočná podskupina se rozvine do řetězu a podskupiny zajištění se přesunou na boky nebo na stanovená místa podle plánu, aby odrazily možné protiútoky. Poté útočná podskupina rychle zaútočí na objekt, tiše zajme zajatce nebo, podle situace, zasype objekt granáty.
Způsobů zajetí zajatce je mnoho a není vždy možné předem určit, který bude nejvhodnější. Pokud se nepřátelský důstojník nebo voják, kterého je třeba zajmout, brání, je nejlepší ho omráčit úderem do hlavy; pokud se pokusí utéct, je vhodné ho zranit.
Využívajíc zmatku, útočná podskupina se rychle stahuje se zajatcem, následuje ji podskupina pro odstranění překážek (část z ní jde vpředu a ukazuje průchody). Podskupiny zajištění se stahují jako poslední. Pokud nepřítel zahájí oddělovací palbu, je výhodnější počkat, až bude palba přesunuta nebo dočasně přerušena. Pro zajištění ústupu velitel průzkumné skupiny vyžádá dělostřeleckou a minometnou palbu a označí cíle (palebné body), které ústupu brání.
Nepřítel často objeví podskupinu pro odstranění překážek ještě při překonávání překážek a zahájí puškovou a minometnou palbu. Pokud průzkumníci zalehnou a zastaví pohyb, utrpí zbytečné ztráty, hlavně z minometné palby. Jelikož nepřítel kvůli tmě střílí nepřesně, musí se průzkumníci bez váhání posouvat vpřed (někdy je účelné se stáhnout stranou, aby se vyhnuli palbě). Velitel průzkumné skupiny musí signálem vyžádat dělostřeleckou a minometnou palbu na předem zaměřené cíle a, pokud situace vyžaduje, zahájit palbu z pušek, automatů a kulometů. Nepřítele je třeba přimět zalehnout, čímž se usnadní průnik k objektu.
Výraznou pomoc při eliminaci nepřátelských palebných bodů poskytují 45mm děla, střílející z předního okraje i tehdy, když dělostřelci nemají přímý výhled na cíle. Praskání a výbuchy střel přinutí nepřátelské vojáky na chvíli se ukrýt. Podpora minometné a odstřelovačské palby je velmi efektivní. Významnou roli může hrát i náhlé použití salvové palby.
Současně se zahájením palby se pohybují odváděcí skupiny, které velitel vyslal k nepřátelským překážkám, směrem k nepřátelským palebným bodům na bocích a přitahují na sebe jejich palbu. Aby byla zachována utajenost, odváděcí skupiny nesmějí proniknout přes nepřátelské překážky dříve.
Při dobře zajištěné součinnosti je možné dosáhnout úspěchu i v případě předčasného odhalení průzkumné skupiny nepřítelem. Rozhodující je iniciativa, schopnost rychlého rozhodování a neúnavné úsilí splnit stanovený úkol.
Autor: Neznámý
Zdroj: Časopis „Vojenský věstník“, č. 19-20, říjen 1944
