Před frontou naší jednotky Němci provádějí průzkum prostřednictvím běžných pěchotních jednotek, přičemž do průzkumných skupin vybírají ty nejsilnější a nejzkušenější vojáky, často z dobrovolníků (většinou z bezdětných, svobodných vojáků).
Po obdržení úkolu k průzkumu přistupuje velitel roty nebo praporu obvykle k výcviku členů průzkumné skupiny (ve schopnosti plazit se, překonávat překážky, pohybovat se neslyšně atd.). Někdy je pro tento účel skupina převedena do blízkého týlu. Současně jiné malé skupiny průzkumníků postupují před přední linii a, uspořádány do řetězu, sledují naše přední linie, zejména v oblasti, kde se plánují průzkumné akce. Jsou zaznamenány případy, kdy taková příprava na průzkum trvala dva až tři týdny.
K upřesnění zjištěných údajů, stejně jako k praktickému výcviku průzkumníků, jsou vysílány malé skupiny. Například před jedním průzkumem v boji, kterého se účastnila celá rota nepřítele, bylo provedeno až dvacet výpadů skupinami po osmi až deseti mužích.
Ve všech případech, jak již bylo zmíněno výše, Němci před průzkumem provádějí důkladné pozorování a na základě získaných informací sestavují plán akcí. Pro charakteristiku taktiky nepřátelských průzkumných skupin uvedeme několik příkladů. Příprava na průzkum začala týden předem. Velitel roty vybral nejspolehlivější vojáky a cvičil je v týlu u štábu praporu. Několik dní před zahájením průzkumných akcí provedli ženisté v minovém poli několik průchodů, každý o šířce jeden metr. Na noc tyto průchody Němci uzavírali přenosnými minami. Velitel rozdělil skupinu čítající 37 mužů na tři podskupiny, které jednaly samostatně, ale ve vzájemné koordinaci a s podobnými úkoly. Úkolem celé skupiny bylo tichým postupem soustředit se přes připravené průchody před zátarasem a po jeho vyhození ženisty se vrhnout kupředu (každá podskupina k „svému“ ohnisku odporu), tato místa zablokovat a po zajetí zajatců se rychle stáhnout (viz schéma č. 9).
Taktika a bojové uspořádání vyhledávací skupiny přidělené plukem 13. letecké polní divize se poněkud liší. Tuto skupinu tvořili: velitel, dva ženisté–pozorovatelé, radista, útočná skupina (10 osob), dvě podpůrné podskupiny (po 5 osobách), krycí jednotka (6 osob) a záchranná (zdravotnická) jednotka (8 osob). Průzkumníci, kteří dostali úkol, přistupují k objektu vyhledávání v pořadí uvedeném na schématu č. 10.
Podpůrné podskupiny postupují v jedné linii se ženisty–pozorovateli. Po proniknutí do naší přední linie se úderná (útočná) skupina rozdělí na dvě části (viz schéma č. 11) a míří k sousedním pevnůstkám, přičemž se snaží obejít je a zablokovat zezadu. Ženisté–pozorovatelé, kteří pro údernou skupinu vytvořili průchody, přicházejí na přední linii a usazují se mezi útočnými a podpůrnými podskupinami, odkud provádějí pozorování.
Podpůrné podskupiny se obvykle rozmisťují v rozvinuté linii napravo a nalevo od velitele skupiny ve vzdálenosti maximálně 20 m. Ve vzdálenosti 20 m za velitelem skupiny je soustředěna krycí jednotka, a za ní následuje záchranná (zdravotnická) jednotka. Celková hloubka bojového uspořádání tak činí 180 až 200 m.
Ústup se provádí ve stejném pořadí jako postup vpřed: nejprve ustupují ženisté–pozorovatelé a útočná podskupina, za nimi následují podpůrné podskupiny, krycí a záchranná jednotka.
Činnost průzkumníků je obvykle podporována dělostřeleckou a minometnou palbou. Úkolem podpůrných prostředků je, kromě potlačení ohnisek odporu, vytvoření průchodů v minových polích a destrukce ženijních zařízení, také příprava kráterů v neutrální zóně k ukrytí postupujících průzkumníků. Někdy je k oklamání obránců dělostřelecká a minometná palba vedena na široké frontě. Ve chvíli, kdy průzkumná skupina proniká k objektu útoku, je dělostřelecká a minometná palba přesunuta do hloubky a na okraje oblasti průzkumné činnosti.
Na jednom z úseků naší fronty provedli Němci během deseti dní 16 průzkumných výpadů, přičemž se zaměřili hlavně na malé skupiny (po 8 až 10 osobách). Pouze dva průzkumy bojem byly provedeny s výrazně větším počtem vojáků (v obou případech byla jejich akce podpořena dělostřeleckou a minometnou palbou).
Hitlerovci často využívají masivní dělostřelecký a minometný nálet (během 15 až 20 minut) na naše přední linie, po kterém jejich průzkumné jednotky ihned zahajují akci. Někdy aplikují i delší palebný zásah na naši přední linii. Tak například po neúspěšných akcích malých průzkumných skupin v oblasti 3 nasadili Němci do boje posílenou rotu a místo obvyklého náletu na zasažený úsek zahájili hodinový a půl trvající dělostřelecký a minometný útok. Tím se protivník snažil odhalit a potlačit naši palebnou soustavu, zničit objekty zamýšleného útoku a demoralizovat posádky obranných pevnůstek.
Dlouhotrvající dělostřelecký a minometný zásah proti průzkumným objektům byl zaznamenán i na jiných úsecích. V oblasti X byla před zahájením průzkumu bojem vedena palba několika bateriemi po dobu jedné a půl hodiny.
Uvedeme několik příkladů charakteristických pro součinnost nepřátelského dělostřelectva s průzkumnými skupinami. Jednou Němci zahájili metodický dělostřelecký a minometný útok. Věděli jsme, že několik dní předtím Hitlerovci vytvořili průchody v jejich minovém poli před naší přední linií. Předpoklad, že se chystá průzkumný výpad, se potvrdil. Téhož dne byli spatřeni pozorovatelé a následujícího dne dorazilo k přední linii až 30 německých střelců s maskovacími oděvy, kteří se poté rozptýlili. Celkově se toho dne pohyb živých sil v německé obraně zřetelně zvýšil.
Během dne až do 24 hodin německá děla a minomety mlčely, ale ve 24 hodinách nepřítel zahájil silnou metodickou palbu na naši přední linii. Pod jejím krytím překonala průzkumná jednotka překážky a začala se přibližovat k objektu útoku.
Ve 2 hodiny 35 minut se vznesly tři červené rakety a palba se výrazně zintenzivnila. Ke hřmění dělostřelby se přidal rachot puškové a kulometné palby. K oklamání našich sil Němci stříleli na úsek široký 1,5 km. Nicméně jsme viděli, kde byly soustředěny jejich hlavní síly (vojáci označovali cíle trasovacími střelami). Nálety trvaly 15 minut. Když vzlétla jedna červená a dvě bílé rakety, palba se okamžitě přesunula na okraje úseku.
Současně s tím vpadla do naší přední linie skupina 30 Hitlerovců, s údernou podskupinou (6–7 vojáků) vpředu a dvěma podpůrnými podskupinami po 5–6 mužích na křídlech. Když úderná podskupina narazila na odpor posádky naší pevnůstky (bunkru), začala ustupovat, a za ní se, pod krytím nepřetržité palby automatů a kulometů, stáhly i podpůrné podskupiny. Poté nepřítel opět zaměřil dělostřeleckou a minometnou palbu na objekt průzkumu, aby kryl ústup svých vojáků.
Souběžně s průzkumem v tomto směru vedli Němci demonstrativní výpad jižněji, očividně ve snaze odvést nebo rozptýlit pozornost naší obrany.
Tento příklad ukazuje na snahu nepřítele důkladně vypracovat koordinaci přidělených palebných prostředků s průzkumnou skupinou. Z příkladu je rovněž patrné, že Němci se snaží v co nejkratším čase (od okamžiku přesunutí palby do hloubky) dosáhnout objektu průzkumu a splnit úkol.
Je třeba zdůraznit i snahy nepřítele dezorientovat naši obranu pomocí simultánních akcí průzkumníků na dvou nebo více blízkých úsecích a vedením dělostřelecké palby na široké frontě.
Uvedeme další příklad koordinace nepřátelských průzkumných skupin s jejich dělostřelectvem a minomety. V 5:15 v oblasti T. provedl nepřítel dvacetiminutový palebný nálet dvěma bateriemi (150mm a 105mm). Ihned poté přeneslo dělostřelectvo palbu na sousední úsek, aby odvedlo naši pozornost od oblastí zamýšlených operací, a poté znovu zaměřilo palbu na centrální cíl. Po určité době nastalo naprosté ticho. Poté, aby vytvořili dojem útoku většími silami, nasadili Němci šestihlavňové minomety a pěchotní děla; palba byla vedena do hloubky naší obrany. V tomto okamžiku rota Němců zaútočila na naše palebné body. Zároveň nepřítel zaměřil palbu na křídla našich (napadených) pevnůstek (bunkrů). Díky znalosti taktik nepřátelského průzkumu naši vojáci útok odrazili.
Je třeba říci, že nepřátelské průzkumné operace ve většině případů neuspěly. Vysvětlením je nejen vysoká bdělost našich vojáků, kteří slouží na přední linii, ale také jejich dobrý bojový výcvik. Již za světla se veškeré palebné prostředky pěchoty a přidělené dělostřelecko-minometné jednotky pečlivě připravují na vedení přehradné palby (na vybraných liniích) v nočních hodinách.
Autor: Gardový major A. Acarkin (1943)
